Některé fragmenty průmyslového Varnsdorfu…

Roland Heina, odsunutý a navrátivší se – Víska, Máchův kraj

Lidový vypravěč a vísský loupežník, živoucí pamětník… 81 let.

Psal se rok 2019, kdy jsem Rolanda Heinu ještě po několikáté navštívil. Těch návštěv a setkání bylo asi 10. Vídali jsme se u něj ve Vísce – ale pouze po důkladném plánování, nejlépe půl roku předem. Anebo jsme se potkali v nákupním centru v Mladé Boleslavi či jsme zajeli na horkou čokoládu do Hotelu Port v Doksech pokoukat po mladých holkách a posléze pokecat s německými turisty v důchodovém věku – to ovšem dělal už Roland sám a já jen přihlížel. Bylo léto, večer, seděli jsme v té restauraci a Roland vyprávěl. O čem?

No, o svém životě…

O tom, jak žil s cikánkou (“ale echt cigánkou ! 😀 “), o devadesátkách v Praze – jak nabalil o 40 let mladší partnerku, Zuzanu, o hraničních kontrolách v bývalém Československu – o absuditě té doby. Jak pracoval jako agent a lovec modelek a jak ulovil mladičkou Aňu Gajslerovou. O tom, jak pracoval ještě před pádem berlínské zdi jako amaterský kunshistorik a pašoval starožitnost mezi západním a východním Berlínem. To všechny byly příběhy, kterých by se člověk dozvěděl mnohem více, kdyby jen toho času bylo o kus déle. Ale jak už to bývá, vzácní lidé jsou vzácní právě proto, že po jejich odochodu může člověk mít pocit, že mu nestihli povyprávět ještě všechno.

Dům koupil v 90. po své babičce… tedy ukradený majetek ještě jednou vyplatil. Takový to byl vlastenec.