Giovanni Vigato, 1896, Casale di Scodosia

Giovanni Vigato, byl 1. – 2. putující generací (obchodní větev před masivní industrializací Itálie v druhé polovině 20. století), obdobou Azjlbonských tovaryšů – resp. Trahnů, působících převážně na Balkánském poloostrově, kde (a také v Itálii) postupně se svoji ženou Filomenou, zv. Emou, splodil 9 dětí. Na Balkánském poloostrově působil jako obchodník pro italskou firmu vyrábějící zemědělská hnojiva.

Giovanni Vigato, se aktivně účastnil obou světových válek. Jak a za jakých okolností narukoval do II. války, není zatím dopodrobna prozkoumáno. Co je jisté, že byl ve službách italské armády najat jako tlumočník při výsleších řeckých zajatců. Giovanni Vigato hovořil prokazatelně, mimo svou rodnou italštinu a to: francouzsky, řecky, albánsky, bulharsky, rumunsky a také turecky.

Jeho rodina odcestovala do Řecka, již v roce 1920, kde bratři Giovanniho se usadili a zůstal a jejich potomci žijí dodnes, např. vnuk Charles Vigato.

Cesty a návraty do Řecka byly až do 60. let celkem 2., třetí návrat do Itálie cca v roce 1960, byl již definitivní. I ve střídavých pobytech v Itálii probíhalo četné cestování ze severu na jih a zpět. Rodinu živil jako nájemce / farmář – kdy sezóně najal několik desítek pracovníků v zemědělství a řídil sezónní práce.

V daném 60. roce (někdy také uváděném, jako 1962) se rodina tedy definitivně vrátila do Itálie, avšak již ne do svého rodného Benátska, ale do Piemontu, kde rodina zakoupila rodinný dům v obci Agrate-Conturbia, ve Via Visconti 27. Giovanni Vigato se svoji ženou Emmou dosáhli dlouhověkosti a žili až do 90. let 20. století.