Štítek: moře

Benátské občanské přístaviště…

Benátky jsou překvapivě památkovou rezervací i co se industriálních staveb týká. Jen na pravé straně od hlavního nádraží, jsem zaznamenal mnoho pohledů, které mi nechaly znát, že se Benátčané starají – o vše. To jen Praha si toho mnoho zbourala a v Čechách všeobecně, se k tomuto druhu staveb chováme nedůstojně – až kořistnicky.

Benátská Silos na sklonku dne.

Lokalita s naprosto funkčním industriálem: Benátská ústřední sila a mlýnice. Funkční a ještě k tomu velmi upravená lokalita. Veřejná cesta, koleje, sila, pásové dopravníky, rampy, opodál chemický závod, jeřáby, lodě….

Benátský industriál – ne, ten na Jizeře…

Skoro jsem si říkal, že tyhle pasáže by si zasloužili skoro zvláštní kategorii. Něco jako: Benátky méně známé a úplně neznámé, apod. nicméně, jak jsem již naznačil – styl tohoto blogu je i trošku chaotický a tak budu psát, jen co mě napadne a vkládat také libovolně. Benátskou univerzitu obsadili levicoví progresivističtí intelektuálové – ale pro nás industrialisty, se jedná o vzorovou konverzi průmyslového objektu.

Benátky krásné a neznámé…

Co se Benátek týká a jejich přístavu, Ústředních loděnic, industriálních památek atp., myslím, že v těchto dnech vložím několik svostů. Myslel jsem původně, že budu fotografovat jen na svou iluzorní Nokii Dual Sim, ale vybalil jsem na to, nakonec svůj nový mobil. Ano, i já jsem v Itálii utrácel a stal se ze mě konzument. Nový outfit již prošel blátem starého opuštěného mlýna a nyní je na řadě trošku použít Huawei…

Burgas… takové jedno zatažené nedělní odpoledne.

Do Burgasu jsem toho roku přijel z Řecka. To jaro do Bulharska už podruhé, ale při první návštěvě bez topení mi v karavanu byla zima a tak jsem se musel vrátit do Soluně. Tady byl zřejmě už cca květen a tak jsem to risknul a jel do 1. bulharského letoviska mého života, abych viděl, co mě tam čeká.

Obytný vůz na řecké straně…

  • Jezero v Ioannina.
  • Již po několikáté defektní okno. Ne z důvodu kvality či výrobní vady. Toto okno jsem ale 2 x doslova ztratil za jízdy. Jednou krát mezi Livornem a Grossetem při první cestě v roce 2013 – kdy jsem toto okno již nikdy nenašel. Podruhé v Ukrajině, kdy jsem jej našel, ale již bylo fixováno jen provizorní metodou. Dnešní stav 2019 se opakuji, okno na nástavbě je opět přelepeno, ale proto, že se zjistil průtok vody v lednovém toskánském dešti – stáří vozu 26 let a mikro trhlina…

Obytný vůz přejel noční hranici mezi Albánií a Řeckem a stagnuje v Igoumenitsa, aby se pak vydal další noc náhle, jak hnán bleskem přes vysoké hory do Soluně.