Psal se rok 2019, kdy jsem Rolanda Heinu ještě po několikáté navštívil. Těch návštěv a setkání bylo asi 10. Vídali jsme se u něj ve Vísce – ale pouze po důkladném plánování, nejlépe půl roku předem. Anebo jsme se potkali v nákupním centru v Mladé Boleslavi či jsme zajeli na horkou čokoládu do Hotelu Port v Doksech pokoukat po mladých holkách a posléze pokecat s německými turisty v důchodovém věku – to ovšem dělal už Roland sám a já jen přihlížel. Bylo léto, večer, seděli jsme v té restauraci a Roland vyprávěl. O čem?
No, o svém životě…
O tom, jak žil s cikánkou („ale echt cigánkou ! 😀 „), o devadesátkách v Praze – jak nabalil o 40 let mladší partnerku, Zuzanu, o hraničních kontrolách v bývalém Československu – o absuditě té doby. Jak pracoval jako agent a lovec modelek a jak ulovil mladičkou Aňu Gajslerovou. O tom, jak pracoval ještě před pádem berlínské zdi jako amaterský kunshistorik a pašoval starožitnost mezi západním a východním Berlínem. To všechny byly příběhy, kterých by se člověk dozvěděl mnohem více, kdyby jen toho času bylo o kus déle. Ale jak už to bývá, vzácní lidé jsou vzácní právě proto, že po jejich odochodu může člověk mít pocit, že mu nestihli povyprávět ještě všechno.
Dům koupil v 90. po své babičce… tedy ukradený majetek ještě jednou vyplatil. Takový to byl vlastenec.
Pana Heinu jsem znal asi od roku 1985. On sbíral staré rytiny, které jsem mu restauroval a dával do rámů. V roce 1973 jsem po svém otci převzal manufakturu, která se restaurátorskou a rámařskou činností zabývala a měl jsem svobodné povolání. Hejna byl zajímavým a hloubavým člověkem, který uměl objektivně posoudit roli Českých Němců a vztah s Čechy. Jeho vztah k historii a k místu Víska, kde žila jeho babička byl úžasný. Citlivě celou nemovitost udržoval v původním stavu. Já na něj s láskou vzpomínám!
Václav Štros
Já jsem Rolanda neznal tak dlouho – už vzhledem k mému věku, ale vídali jsme se skze jednoho alternativního lékaře a pak po smrti toho lékaře jsem se s Rolandem během let několikrát sešel u něj i mimo. Zůstali mi po něm ještě asi 2-3 audionahrávky kde cca shrnuje vtipnou formou svůj život. K těm českým-němcům si pamatuji přesně 2 věty, které mi říkal to odpoledne, kdy jsem ho ve Vísce fotil. Řekl, „to máš, jako kávu a mléko, kterou sleješ dohromady a pak by si to chtěl znovu dělit zpět“ a „ze čtvrtiny jsem Němec, z poloviny Čech a ze čtvrtiny Žid – tak co já jsem prosímtě za Němce…“