Když v Čechách je mráz a větry občas ještě zaduní, je v pádské nížině, tj. severní Itálii zpravidla někdy už jaro…
Karavanem – zkráceně pro obytku, jsem v letech 2013 – 2016 strávil na Istrii, v její blízkosti a v sousedním Slovinsku, několik měsíců života, cca 7-8, a to včetně zimních měsíců připojen výjimečně, tou dobou měsíc a půl na elektriku za zaváděcí cenu 4 eura za den v Kopru. Dneska je situace diametrálně jiná a s obytkou parkuji zásadně na divoko či případně, platím jen parkovné, někde v centru měst, kde si udělám v historické ulici či na mořeské promenátdě Grand Hotel alá cestovatel za pětpadesát.
Italská Miramare – zámek na útesu, kde se historie setkává s mořem
Zámek Miramare (italsky Castello di Miramare) se tyčí na skalnatém výběžku nad Jaderským mořem nedaleko města Terst (Trieste) v severovýchodní Itálii. Jeho bělostné zdi a novogotická silueta kontrastují s hlubokou modří moře a tvoří jednu z nejmalebnějších památek v regionu Friuli-Venezia Giulia.
Zámek byl postaven v 60. letech 19. století pro arcivévodu Maxmiliána Habsburského, bratra rakouského císaře Františka Josefa I. Maxmilián, pozdější mexický císař, si vybral toto místo nejen kvůli panoramatickému výhledu, ale také kvůli klidnému útočišti, které nabízelo spojení s přírodou a mořem. Interiéry zámku, zachované téměř v původním stavu, nesou znaky císařské elegance – bohaté dřevořezby, křišťálové lustry, knihovny, pracovny a ložnice navržené s námořními motivy.
Okolní park Miramare, o rozloze přibližně 22 hektarů, je mistrovským dílem krajinářské architektury. Najdete zde vzácné exotické stromy, romantické altány, jezírka, sochy i cesty vedoucí k mořským skalám, které dodnes působí jako zklidňující oáza.
