Už jsem v Lípě. Čekám na přípoj. Krásný výlet vlakem přes české středohoří. Máš krásný život… Včerejšek mě hodně zasáhl do hloubky pochopení té krásy a svobody tvého životního stylu, který i já mám v krvi a je mi velmi blízký… Tu svobodu jsem si myslela, že mi vzaly děti, ale ve skutečnosti jsem si ji vzala já sama… Svým myšlením a konáním a chaotickou organizací mé práce atd. Děkuji ti… Jsi mi i velkým učitelem, ty dokážeš vidět všechno tak jak to je, i ty věci, které si moc idealizuji vidíš reálněji než já. Ale dost už chvály, jinak se z toho pobleju. Jsem prostě emočně impulsivní chaotický introvert, někdy příliš zahleděná do svého světa, takže obraťme list a zpět do reality. Jsem už skoro v Boru.