
Takhle nějak se parkuje. Takhle nějak vypadá rozestlaná postel – tedy spíše ve 13:00 ještě neustlaná postel. A takhle nějak vypadá pár na pánví plnou krevet. Itálie – Exponovaný romantik, Benátky, 3. 4. 2019.
Neuklizený obytný vůz a benátské dobrodružství
3. dubna 2019, Benátky – když se cestování mění v test přežití
Přijíždíme k Benátkám v obytném voze, který už viděl lepší časy – a hlavně méně zaneřáděný interiér. Dlouhá cesta přes Rakousko a Friuli zanechala v kuchyňce polité těstoviny, na podlaze rozsypané čaje a v úložném prostoru zápach neidentifikovatelných ponožek. Otevřením dveří se neozývá typické „tady spíme v pohodlí“, ale spíše tichá výzva: „přežijeme další noc bez újmy?“
Je 3. dubna 2019, středa ráno, parkujeme na posledním místě ve stínu čtyřproudové magistrály v Mestre. Benátky jsou odsud jen kousek – ale my zatím zápasíme s plynovým vařičem, který se rozhodl sabotovat naše snídaně. Plechovka od tuňáka na stole, otevřená půlka citronu a káva s drobnou příměsí prachu z poličky, kde někdo minulý týden opravoval pojistky.
Neplánovaný test odvahy
Rozhodnutí vstoupit do Benátek po noci v polorozpadlém karavanu, kde nefunguje ani střešní ventilace, mění výlet v adrenalinový sport. Sprcha? Veřejná u benzinové stanice. Převlékání? Vestoje mezi sušícím se ručníkem a rozviklanou skříňkou. Pocit trapnosti? Zcela potlačen cestovatelským zápalem.
Jakmile se ale dostaneme na vlak a přejedeme Ponte della Libertà, začíná se měnit atmosféra. Z ošuntělého přívěsu jsme náhle teleportováni do jednoho z nejromantičtějších měst světa. Slaný vzduch, šum kanálů, ruch lodí. A nám je jedno, že jsme před hodinou ještě lovili kartáček na zuby zpod rozbitých dveří od skříně.
Zpět ve špíně, ale živí
Po dni ve městě, kdy jsme prošli San Polo, ochutnali cicchetti u mostu Rialto a v zapadlé kavárně si dali kávu s místním rybářem, přichází návrat do reality: náš vůz smrdí, podlaha je mokrá, a někdo omylem nechal otevřený kohoutek u nádrže. V noci začíná pršet a voda pomalu zatéká kolem netěsnícího okna.
Ale i přes to všechno se probouzíme do dalšího dne s úsměvem. Proč? Protože ten obytný vůz, byť neuklizený a protivný, je náš. Naše základna pro úniky, pro západy slunce u laguny a pro chvíle, kdy jste rádi, že můžete jen tak zmizet z reality. V tom spočívá skutečný duch cestovatelů.