Obytný vůz se vine klikatou cestou skrze horské průsmyky a údolí, míjí germánské alpské osady, kde se dřevěná stavení s balkonem plným muškátů drží svahu stejně pevně jako místní jazyk svých kořenů.
Průjezd přes Alpy
Cesta vede přes rakouský Tyrol, jihoněmecké Allgäu nebo švýcarský kanton Graubünden – oblastí, kde se germánské jazykové dědictví potkává s horskou tvrdostí života. Už z dálky jsou vidět strmé střechy proti sněhu, kamenné základny starých domů a kravince sušící se na trámech stodoly. A nad tím vším: alpské štíty.
Zastávka v horské vesnici
V jedné z horských osad – možná v Imstu, Oberstdorfu nebo Samnaunu – se vůz zastavuje. Vůně sena a pečeného chleba. Místní usedlíci zdraví lehkým kývnutím, v rukou srp, v ústech pozdrav: „Grüß Gott.“ Dům vedle parkovacího místa nese nápis „Ferienwohnung“, a děti hrají fotbal na štěrkové cestě pod ručně malovaným orlojem.
Atmosféra a přechod
Cestou se krajina pozvolna mění. Z přísně střižených luk a krmelců se kraj rozvolňuje, objevují se italské cedule, vinice, olivovníky a cypřiše. Německé „Ausfahrt“ vystřídá italské „Uscita“, a z mléčné kávy se stává espresso.
Příběh na cestě
Projíždět germánskými alpskými vesnicemi v obytném voze je jako listovat starou kronikou. Každá vesnice má svou kapličku, hasičskou zbrojnici a truhlářství. A každá z nich je klidnou zastávkou mezi dvěma světy: mezi severem a jihem, řádem a temperamentem, mezi řízením a sněním.
Ráno ticho a mlha, večer horký čaj a pohled na alpské štíty. A někde mezi tím – cesta dál.
