Samuelova jeskyně je přírodní útvar, který se nachází v malebné oblasti severních Čech, často spojované s tajemnou atmosférou a legendami. Jeskyně je ukrytá v pískovcových skalách a láká návštěvníky svými stěnami zdobenými typickými geologickými tvary i zajímavými přírodními útvary.
Jedním z nejpůsobivějších prvků v blízkosti Samuelovy jeskyně je výrazný sloup — přírodní skalní formace, která vystupuje z okolního terénu a působí jako symbol síly a stability. Tento sloup je často místem zastavení a obdivu turistů, kteří přicházejí poznávat nejen přírodní krásy, ale i historii spojenou s tímto místem.
Samuelova jeskyně spolu se sloupem tvoří unikátní kombinaci přírodních jevů a kulturních příběhů, které vyprávějí o dávných dobách, kdy zde lidé hledali úkryt a inspiraci. Místo je ideální pro milovníky turistiky, geologie a romantiky krajiny.
Jeskyni vyhloubil na počátku 18. století sloupský rodák Samuel Görner, pocházející ze starého sklářského rodu Görnerů, v němž mělo řemeslo optiků tradici už od roku 1678. Samuel byl sice vyučen okrasným zahradníkem, ale zabýval se i broušením skleněných čoček. V jeskyni žil od roku 1718 až do 27. dubna 1735, kdy se přestěhoval do sloupské skalní poustevny. Tam se věnoval hlavně zahradničení a přitom pokračoval i ve výrobě brýlí a dalekohledů. V roce 1742 utekl do Prahy, údajně ze strachu před Prusy, kteří by ho patrně odvedli do vojska, a když se vrátil, živil se nějaký čas výrobou zapalovacích zrcadel. V roce 1756 vykonal pouť do Říma a po návratu kolem roku 1760 žil opět jako poustevník na Skalickém vrchu. Nakonec se usadil v opuštěné chýši na Svaté Hoře u Příbrami, kde byl jedné noci zavražděn a okraden o peníze, které si u něj uschovali poutníci. Jeho socha s dalekohledem namířeným k obzoru je dodnes symbolem skalní poustevny na jižním okraji Sloupu.