Děčín východ – zapomenuté nádraží a nostalgie ledna 2021
Leden 2021. Děčínské východní nádraží, zastrčený uzel někdejší důležité železniční křižovatky, zůstával v tichu – jen s občasným dusotem ocelových kol. V době, kdy zimní mlha zakrývala výhledy na Labe a přístav pod ním, se stalo útočištěm pro několik milovníků železnice. Zachycovali poslední záblesky provozu, výměny souprav a nostalgických „vláčků“, které připomínaly, že Děčín býval branou do Saska – a zpět.
Tehdy tu stále stávaly staré nákladní vozy, čekající na poslední cestu, a mezi nimi se ještě mihly i klasické soupravy s nápisy ČD Cargo, přežívající duch doby, kdy železnice nebyla jen dopravou, ale symbolem pohybu, výměny, života.
Dnes? Mnohé už jsou pryč. Kolejiště zarůstá, budovy chátrají. Ale ten leden 2021, zachycený na několika málo fotografiích a videích nadšenců, zůstává připomínkou času, kdy nádraží žilo – i když už jen tiše.
Historické lokomotivy a vagóny na českých tratích
Parní lokomotiva 556.0 „Štokr“
Monumentální parní stroj přezdívaný Štokr byl určen pro těžké nákladní vlaky. Vyráběn byl od roku 1951 v plzeňské Škodovce a stal se symbolem poválečné obnovy železnice. Jeho charakteristickým rysem bylo silné dunění při rozjezdu, což si dobře pamatují starší obyvatelé měst jako Děčín nebo Ústí nad Labem.
Motorový vůz M 131.1 „Hurvínek“
Typický červený motoráček s dřevěnými lavicemi a charakteristickým bzučivým zvukem. Používán na vedlejších tratích – např. v Krušnohoří, v oblasti Teplic, Dubí a Moldavy. Díky své jednoduchosti a spolehlivosti přežil v provozu i několik desítek let. Pro místní obyvatele byl denním spojením do školy, do práce i na trh.
Elektrická jednotka EM 475.1 „Pantograf“
Jedna z prvních poválečných elektrických jednotek – dvoudílná souprava z 60. let známá svou jednoduchou estetikou a výrazným žlutobílým nátěrem. Dlouho jezdila mezi Prahou a Děčínem, později i na trati do Rumburka. Interiér byl prostý, s látkovými sedadly, ale měl zvláštní kouzlo doby.
Osobní vagóny řady Bai a Bymee
Vagóny řady Bai (často ještě s dřevěným vnitřním obložením) byly typické svým podélným uspořádáním lavic a kovovými madly. Z nich vycházely modernizované Bymee – vagóny 2. třídy se samostatnými oddíly, oblíbené na dálkových linkách. Mnohé z nich jezdily právě přes Děčín směrem na východ nebo na Německo.
Cisternové vozy a „uhláky“
Na nákladních tratích severních Čech dominovaly cisteren pro přepravu chemikálií z chemiček v Ústí a Lovosicích, stejně jako klasické uhláky – otevřené vozy na uhlí z Mostecka. Tyto „vláčky“ tvořily denní kulisu krajiny až do počátku 21. století.
Tyto historické stroje a vagóny nejsou jen technickými artefakty, ale živou součástí paměti měst a vesnic, kde železnice byla hlavní tepnou života. Mnohé z nich dnes uvidíte už jen v muzeích – třeba ve Zubrnicích, Lužné u Rakovníka nebo v soukromých sbírkách, jako je nádraží v Dubí.
