🚉 Lovosice – nádraží, kde se čeká na vlak i na krajinu
✴ Staré nádraží Lovosice – do roku 2023
Nádraží Lovosice před rekonstrukcí neslo typické rysy české železniční estetiky 70. a 80. let:
- hlavní budova z režného zdiva, omšelá, ale s duší
- zastřešené nástupiště – železobetonové, s opadanou omítkou
- přechody přes koleje – nevyhovující, úzké, s rizikem pro pěší
- pocit čekání – všude přítomný, těžký, někdy melancholický
Místní i turisté mířící do Českého středohoří si pamatovali hlavně zvuk nákladních vlaků, pískání brzd, a pocit stání mezi minulostí a budoucností.
✅ Nové nádraží po rekonstrukci 2024
Rekonstrukce dokončená v roce 2024 výrazně změnila jak funkčnost, tak i vizuální dojem:
- modernizovaná nástupiště – vysoká, bezbariérová, s novými přístřešky
- výtahem přístupné podchody – zcela nově vybudované
- úsporné LED osvětlení, nové informační tabule (digitální, s hlasovým výstupem)
- revitalizace okolí – zpevněné plochy, nové zelené pásy
- budova zůstala, ale dostala novou fasádu a okna, částečně si zachovala původní ráz
Stále se ale snaží nerušit horizont, což je pro místo jako Lovosice – s výhledem na Lovoš, Milešovku a kužely Českého středohoří – klíčové.
🌥 Čekání na vlak za obzor
Lovosické nádraží je jakýmsi prahem mezi rovinou Polabí a stoupáním do hor. Tady se nečeká jen na vlak, ale i na pohyb v čase. V dálce je slyšet houkání – a pak přijede RegioPanter nebo těžký náklad z chemičky.
„Čekání na vlak“ je tu spíš čekáním na změnu – ať už v krajině, životě, nebo v pocitu návratu. Připomíná Seifertovu větu: „Odešli jsme, a stejně se vždycky vracíme tam, odkud jsme přišli.“
📸 Fototipy
- staré vs. nové: srovnávací snímky podchodu nebo nástupišť
- silueta Lovoše v pozadí – zejména při západu slunce
- detaily nové dlažby a laviček vs. rez na kolejových spojkách
- osamělý cestující na prázdném perónu – motiv pro sérii „za obzor“
