Je to fakt jen začátek – anebo konec? Psal jsem přeci, že se jedná o chaotickou přehlídku událostmi. Chronologicky, jsou řazeny v psaném manuálu – který zatím nevyšel, a hlavně v mé hlavě. Tam je zatím vše zaznamenáno přesně. Zatím si pamatuji události 6 roků nazpět a všechny cesty Balkánem i Ukrajinou….
Něco z mála obytného vozu. České středohoří, jako na dlani. Klid, prostor a výhled, který bere dech.
Rozhledna v holém poli, nenápadná, a přesto působivá – někde mezi Roudnicí nad Labem a Litoměřicemi, poblíž Doksan. Stojí sama, obklopená rovinatými lány, z nichž se zvedají první výrazné kopce Českého středohoří. Milešovka, Lovoš, Hazmburk… každý vrchol má své místo na obzoru.
Večer se kraj zalévá oranžovým světlem a stíny kopců kreslí krajinu do měkkých vrstev. V noci ticho, které zná jen ten, kdo spal mimo asfalt a beton. Jen vítr a tráva.
Ideální zastavení pro ty, kdo hledají tichý bod na mapě. Jen pár kroků od silnice, ale dost daleko na to, abyste slyšeli sami sebe.
