Masakr v Ústí nad Labem: výbuch, lynč a děsivý stín poválečné nenávisti

Na konci července 1945, necelé tři měsíce po skončení druhé světové války, se v Ústí nad Labem odehrála tragická událost, která zůstává bolestivou připomínkou poválečných vášní a chaosu. Exploze muničního skladu v Krásném Březně spustila vlnu násilí vůči německému obyvatelstvu, jež vyústila ve vraždění na ulicích a házení lidí z mostu do řeky Labe. Historie dnes tuto událost zná jako Ústecký masakr.

Rekonstrukce mostu Dr. E. Beneše v Ústí nad Labem je významným infrastrukturním projektem, jehož cílem je zajistit dlouhodobou bezpečnost a prodloužení životnosti této klíčové dopravní tepny. Opravy zahrnují výměnu mostního vybavení, sanaci nosných konstrukcí a zlepšení povrchů pro chodce i vozidla. Práce probíhají za částečného omezení provozu a jsou rozvrženy tak, aby minimalizovaly dopad na každodenní dopravu ve městě.

Rekonstrukce mostu Dr. Edvarda Beneše v Ústí nad Labem je financovaná z evropských zdrojů v rámci Integrovaného regionálního operačního programu 2021–2027. Ústecký kraj získal na stavbu dotaci ve výši 524 211 094 Kč, což pokrývá přibližně 85 % způsobilých nákladů projektu (celkem cca 629 mil. Kč). Zbývajících zhruba 92,5 mil. Kč přispívá kraj ze svého rozpočtu

——————

Výbuch v Krásném Březně – záminka nebo nehoda?

Dne 31. července 1945 kolem půl čtvrté odpoledne došlo v areálu bývalého cukrovaru v Krásném Březně k mohutnému výbuchu, který zničil muniční sklad. Exploze zabila desítky lidí, zranila mnoho dalších a poškodila desítky domů. Okamžitě se rozšířily fámy o německé sabotáži, které rozpoutaly mezi místními Čechy, členy revolučních gard i některými vojáky hysterii.

Dodnes není zcela jasné, co výbuch způsobilo – nejčastěji se uvádí manipulace s municí, ale existují i teorie o záměrné sabotáži, ať už nacistické, nebo naopak zinscenované komunistickou rozvědkou za účelem ospravedlnění násilného odsunu Němců z Československa.

—————-

Masové násilí a vraždění na mostě

Bezprostředně po výbuchu se městem šířil strach, který se rychle proměnil v pomstu. Němci, kteří tehdy museli nosit bílé pásky s písmenem „N“, byli vyhledáváni, biti, stříleni, a v mnoha případech vyvlečeni na most Dr. Edvarda Beneše, odkud byli házeni do Labe. Někteří byli topeni přímo v požární nádrži, jiní lynčováni na ulicích. Brutalita byla často vykonávána přímo před zraky veřejnosti.

Svědkové hovoří o matce a jejím dítěti, které byly shozeny do řeky i s kočárkem – jako zázrakem přežili díky zasáhnutí námořníků z kotvící lodi. Vraždění pokračovalo do večerních hodin, než armáda a policie konečně zavedly pořádek.

Kolik lidí zemřelo?

Počet obětí není dodnes přesně znám. Odhady se pohybují mezi 40 a 100 mrtvými, avšak sudetoněmecké zdroje mluví až o několika stovkách až tisícovce zavražděných. Jisté je, že šlo o jednu z nejtragičtějších epizod divokého odsunu německého obyvatelstva. Mnohé z obětí nebyly nikdy nalezeny nebo identifikovány.

Politické pozadí a ticho po válce

Vyšetřovací komise, vedená ministry Nosekem a Svobodou, obvinila z výbuchu nacistické Werwolfy a označila následné násilnosti za spontánní reakci obyvatel. Historikové ale později zpochybnili tuto verzi a někteří z nich hovoří o možné účasti československých tajných služeb – zejména z okruhu Bedřicha Pokorného, později známého z vykonstruovaných procesů.

Komunistický režim události zamlčel, památku obětí neuctil, a téma se na desítky let dostalo mimo veřejný diskurz. Teprve po roce 1989 se začalo o události otevřeně hovořit.

Paměť a smíření

Od devadesátých let se na mostě konají pietní akty. V roce 2005 zde byla umístěna pamětní deska připomínající oběti masakru. Ústecký masakr se dnes řadí k temným symbolům poválečného násilí a vyrovnávání se s minulostí.

Zůstává výstrahou, jak snadno může společnost upadnout do barbarství, když zmizí pravidla, spravedlnost a empatie – a zůstane jen hněv, který se vymkne kontrole.