Masakr v Ústí nad Labem: výbuch, lynč a děsivý stín poválečné nenávisti
Na konci července 1945, necelé tři měsíce po skončení druhé světové války, se v Ústí nad Labem odehrála tragická událost, která zůstává bolestivou připomínkou poválečných vášní a chaosu. Exploze muničního skladu v Krásném Březně spustila vlnu násilí vůči německému obyvatelstvu, jež vyústila ve vraždění na ulicích a házení lidí z mostu do řeky Labe. Historie dnes tuto událost zná jako Ústecký masakr.
Výbuch v Krásném Březně – záminka nebo nehoda?
Dne 31. července 1945 kolem půl čtvrté odpoledne došlo v areálu bývalého cukrovaru v Krásném Březně k mohutnému výbuchu, který zničil muniční sklad. Exploze zabila desítky lidí, zranila mnoho dalších a poškodila desítky domů. Okamžitě se rozšířily fámy o německé sabotáži, které rozpoutaly mezi místními Čechy, členy revolučních gard i některými vojáky hysterii.
Dodnes není zcela jasné, co výbuch způsobilo – nejčastěji se uvádí manipulace s municí, ale existují i teorie o záměrné sabotáži, ať už nacistické, nebo naopak zinscenované komunistickou rozvědkou za účelem ospravedlnění násilného odsunu Němců z Československa.
Masové násilí a vraždění na mostě
Bezprostředně po výbuchu se městem šířil strach, který se rychle proměnil v pomstu. Němci, kteří tehdy museli nosit bílé pásky s písmenem „N“, byli vyhledáváni, biti, stříleni, a v mnoha případech vyvlečeni na most Dr. Edvarda Beneše, odkud byli házeni do Labe. Někteří byli topeni přímo v požární nádrži, jiní lynčováni na ulicích. Brutalita byla často vykonávána přímo před zraky veřejnosti.
Svědkové hovoří o matce a jejím dítěti, které byly shozeny do řeky i s kočárkem – jako zázrakem přežili díky zasáhnutí námořníků z kotvící lodi. Vraždění pokračovalo do večerních hodin, než armáda a policie konečně zavedly pořádek.
Kolik lidí zemřelo?
Počet obětí není dodnes přesně znám. Odhady se pohybují mezi 40 a 100 mrtvými, avšak sudetoněmecké zdroje mluví až o několika stovkách až tisícovce zavražděných. Jisté je, že šlo o jednu z nejtragičtějších epizod divokého odsunu německého obyvatelstva. Mnohé z obětí nebyly nikdy nalezeny nebo identifikovány.
Politické pozadí a ticho po válce
Vyšetřovací komise, vedená ministry Nosekem a Svobodou, obvinila z výbuchu nacistické Werwolfy a označila následné násilnosti za spontánní reakci obyvatel. Historikové ale později zpochybnili tuto verzi a někteří z nich hovoří o možné účasti československých tajných služeb – zejména z okruhu Bedřicha Pokorného, později známého z vykonstruovaných procesů.
Komunistický režim události zamlčel, památku obětí neuctil, a téma se na desítky let dostalo mimo veřejný diskurz. Teprve po roce 1989 se začalo o události otevřeně hovořit.
Paměť a smíření
Od devadesátých let se na mostě konají pietní akty. V roce 2005 zde byla umístěna pamětní deska připomínající oběti masakru. Ústecký masakr se dnes řadí k temným symbolům poválečného násilí a vyrovnávání se s minulostí.
Zůstává výstrahou, jak snadno může společnost upadnout do barbarství, když zmizí pravidla, spravedlnost a empatie – a zůstane jen hněv, který se vymkne kontrole.
