Složitosti mnoha možností

Poslední víkendová akce s karavanem, byla velmi podobná tomu nespočtu akcí, co jsem prováděl na jaře a v létě 2019. V pátek jsem vyrazil svým osobním vozem přes Litoměřice, Terezín, Lovosice a do Ústí nad Labem. Pak Povrly, v noci. Tam jsem měl od minulého týdne, svůj karavan zaparkovaný. Přespal jsem v něm a ráno jsem uvažoval, že pojedu dále někam vlakem, což se nestalo (ale splnilo se mi to nakonec v neděli).

Takže jsem karavan vzal a ve slunečném dni předposledního víkendového volna, jsem razil směr Ústí, Teplice, Bílina – Bořeň. V noci jsem pak dorazil do Postoloprt, odkud jsem se raději přesunul do Loun. Nějak jsem se tam procházel a jel nakonec spát pod Oblík, k obci Chožov. Tam jsem se ocitnul po relativně složitém bloudění noční krajinou Českého středohoří. Ráno probuzení a opět silničkami na Ranou. Karavan jsem zaparkoval u Skleníku a lezl nahoru.

Na ten den hlásili opět vychřici a nahoře to bylo znát. Větší vítr, jsem snad nezažil. Pak Louny a karavan parkuje u nádraží, ale paní v pokladně říká, že nebezpečno, že ubytovna a privilegovaní občani. Pak parking u městské policie a taxíkem na další vlak. Vlakem do Povrl, pro osobák. Osobákem do Ústí na večeři do Fóra. Pak parking osobáku v Ústí a pěšky na vlak.

Vlakem do Nového Boru. Pro osobák se vrátím v týdnu a pro karavan, resp. přespat v něm a dále ho nechat na Lounsku, asi až o víkendu.

Ve vlaku do Nového Boru, pak z Ústí potkána slečna záchranářka. Říkala, že bych sem měl více psát, tak to zkouším ale čas letí a já musím opět rychle na vlak zpátky pro karavan.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.