Zajímavé bylo vidět, s jakou fortelností, byl Transgas stavěn, když je část rozebraná a člověk např. vidí uložení dlažebních kostek, tvořících svrchní vrstvu hlavní budovy. Není to sice stará cihlová fabriky, pro ty bych umíral – ale i tohle má něco do sebe.

Rozebíraná budova Transgasu – ztracená ikona brutalismu

Na pražském Vinohradském svahu, mezi historickou zástavbou a ruchem magistrály, stával jeden z nejdiskutovanějších příkladů československého brutalismu – areál Transgas. V roce 2020 definitivně padl k zemi. Jeho demolice vyvolala rozsáhlé debaty nejen mezi architekty, památkáři a historiky, ale i mezi širokou veřejností. Co tato ztráta znamená? Proč Transgas dělil společnost na dvě nesmiřitelné skupiny – obdivovatele a odpůrce?

---

🏗️ Transgas: co to bylo?

Areál Transgasu, dokončený v roce 1978, navrhli architekti Janků, Bém a Eisenreich jako sídlo dispečinku pro mezinárodní tranzit plynu. Celý komplex se skládal z několika budov, z nichž nejvýraznější byla ta s „kontejnerem“ připomínající ocelový vesmírný modul visící nad křižovatkou Vinohradská – Legerova.

Budova Transgasu byla reprezentantem tehdejšího technokratického myšlení – byla promyšlená, technicky inovativní a výrazně inspirovaná architekturou high-tech a brutalismem. Beton, ocel, sklo – materiály, které symbolizovaly pokrok a sílu státu.

---

🎨 Brutalismus a jeho stigma

Styl brutalismu bývá často nesprávně chápán – kvůli svému syrovému vzhledu bývá považován za „ošklivý“ nebo „nedodělaný“. Název přitom nepochází od slova „brutální“, ale z francouzského béton brut – surový beton.

Transgas nebyl jen o vzhledu – jeho hodnoty spočívaly v:

• unikátní kompozici budov
• řemeslném zpracování
• technologické vyspělosti (např. systém přirozeného chlazení)

---

🏗️ Demolice roku 2019–2020

Navzdory peticím, odborným stanoviskům i silnému mediálnímu tlaku byla demolice povolena, neboť budova nikdy nezískala statut kulturní památky (památkový úřad ji opakovaně odmítl chránit). Investorem nového projektu je společnost HB Reavis, která zde plánuje výstavbu kancelářského a obchodního komplexu „Vinohradská“.

Demolice započala v roce 2019, v roce 2020 byla ukončena. Od té doby místo mění podobu.

---

🧱 Co jsme ztratili?

• Unikátní dílo českého brutalismu, srovnatelné s Londýnským Barbicanem nebo pařížskou La Défense
• Historický odkaz éry technokratického plánování
• Příklad důmyslného konstrukčního řešení v československé architektuře

---

🗣️ A co jsme (ne)získali?

Kritici upozorňují, že nové projekty na místě Transgasu postrádají charakter, jsou uniformní a podřízené obchodním zájmům. Obavy se týkají i likvidace architektonické identity města a gentrifikace širšího centra Prahy.

---