Na přelomu 19. a 20. století zažívala Praha bouřlivý rozvoj. Význam železniční dopravy rostl a hlavní nádraží, tehdy známé jako nádraží Františka Josefa, se stalo klíčovým dopravním uzlem nejen pro město, ale i pro celou tehdejší monarchii. Původní budova z roku 1871, navržená architektem Antonínem Barvem, již přestávala kapacitně vyhovovat, a tak se v roce 1901 započalo s rozsáhlou přestavbou a modernizací celého komplexu.
Výsledkem byla jedna z nejvýznamnějších secesních staveb v českých zemích – nová odbavovací hala hlavního nádraží, kterou navrhl architekt Josef Fanta. Ta byla dokončena v roce 1909 a vynikala bohatou výzdobou, stylizovanými vitrážemi a plastikami, které oslavovaly pokrok, železnici a město Prahu. Hala měla reprezentativní charakter, podobně jako tehdejší evropské nádražní budovy v Paříži nebo Vídni. Věžičky, oblouky a ženské alegorie na fasádě vytvářely dojem chrámu modernity.
Okolí nádraží
Bezprostřední okolí nádraží se po roce 1900 měnilo rychlým tempem. Ustupovala pole, vinice a zahrady, které ještě koncem 19. století obklopovaly trať. Na jejich místě začaly vyrůstat měšťanské domy, hotely, obchody a kavárny, které měly sloužit cestujícím i obyvatelům nově vznikajících čtvrtí. Oblast dnešní Wilsonovy ulice získala charakter hlavní dopravní tepny, i když ještě dlouhá desetiletí zůstávala zelenější a klidnější než dnes.
Významným sousedem nádraží se stal i park Vrchlického sady, zvaný lidově „Sherwood“. Ten byl vysázen již koncem 19. století, ale skutečně se rozvinul až ve 20. století jako městský sad s lavičkami, fontánami a cestičkami. V tehdejší době to bylo místo příjemné procházky i odpočinku při čekání na vlak – zcela v kontrastu s jeho dnešní pověstí.
Dopravní uzel a symbol pokroku
Po roce 1900 bylo hlavní nádraží nejen technickým zázrakem, ale i symbolem pokroku, propojení Prahy se světem a císařské modernizace. Denně tudy proudily tisíce cestujících, obchodníků, vojáků i výletníků mířících do všech koutů říše. Vznikaly nové železniční spoje a zároveň s nádražím rostlo celé město – směrem k Vinohradům, Žižkovu i Novému Městu.
