Řeka Ohře patří k nejzajímavějším vodním tokům v severních Čechách nejen z historického, ale i z technického hlediska. Když se v 18. století rozhodovalo o stavbě tereziánské pevnosti Terezín, inženýři čelili zásadnímu problému – původní tok Ohře vedl příliš blízko plánovaného obranného jádra. Aby bylo možné vybudovat souměrný vodní systém bastionů, valů a příkopů, musela být řeka uměle přeložena.

🧱 Tento přesun koryta Ohře představoval na svou dobu mimořádně odvážný technický zásah. Řeka byla vyvedena z původní linie, vyhloubena byla nová trasa, která umožnila pevnosti dokonalou ochranu – zároveň ale zachovala přirozený odtok směrem k Labi.
Inženýři využili znalosti hydrauliky a vojenské topografie, které tehdy patřily k vrcholu rakouské fortifikační školy. Výsledkem bylo umělé propojení obrany a krajiny, kde se voda stala součástí strategického plánu, nikoli překážkou.

🌿 Dnes už jen málokdo tuší, že klidná hladina Ohře pod Terezínem teče po trase, kterou navrhli lidé – ne příroda.
Zbytky původního řečiště jsou stále patrné v okolí, zejména směrem k Litoměřicím, kde se v terénu rýsují stará ramena a zaniklé meandry. Řeka zde získala novou identitu – z neřízeného toku se stala součást technického organismu města, a přesto si uchovala půvab, který z Terezína činí jedinečné místo setkání přírody, inženýrství a historie.