Na Imolu a Mantovu (jakože, hrady…) a snad i další, jsem se vyprdnul. Nejsem tady kvůli hradům. Tak nějak vlastně byla tma a mě už se nechtělo zastavovat a ani tam přespávat – co si mě opět hnalo dále – něco co mě nechá řídit až do vyčerpání.
Na co jsem se ale druhého dne nevyprdnul, když jsem jel náhodou kolem, byla: Montagnana, kousek od Scadale di Scodosia – směrem na Padovu.
Když se řekne středověká pevnost, mnoha lidem se vybaví toskánské San Gimignano nebo umbrijská Gubbio. Ale málokdo zná skutečný klenot obranné architektury v oblasti Veneto – Montagnana, malé město v provincii Padova, obehnané jedním z nejzachovalejších hradbových systémů v Evropě. Pokud putujete obytným vozem pádskou nížinou (např. z Benátek přes Este a Rovigo), neměli byste Montagnanu vynechat.
🏰 Hradby, jaké nemá ani Carcassonne
Montagnanské hradby pochází ze 13.–14. století, měří více než 2 kilometry, jsou až 8 metrů vysoké a posílené 24 věžemi. Jsou postaveny z červené pálené cihly a původně obklopené vodním příkopem. Vstup do města zajišťovaly čtyři brány – z nich nejvýraznější je Porta Padova s předsunutým kastelovým jádrem, které vypadá jako malý hrad uvnitř hradeb. Město bylo ve středověku důležitou pevností benátské republiky, a také chránilo obchodní stezky mezi Padovou a Veronou.
🧭 Orientace v terénu
Montagnana se nachází asi 50 km jihozápadně od Padovy, 40 minut autem od Verony. Pro přesné umístění můžete použít nějakou tu MAPU Při příjezdu autem nebo obytným vozem se dá pohodlně zaparkovat na severní straně hradeb u Porta Vicenza. Město se dá obejít pěšky kolem dokola za necelou hodinu.
🧀 Prosciutto, renesance a festivaly
Vedle hradeb je Montagnana známá i díky výrobě Prosciutto Veneto Berico-Euganeo DOP, jemně solené a vzduchem sušené šunky. Město každoročně v květnu pořádá slavnosti šunky Festa del Prosciutto, během kterých je možné ochutnat výrobky přímo od místních mistrů. Nezapomeňte navštívit také Palazzo Magnavin-Foratti nebo dóm S. Maria Assunta, který v sobě nese výrazné renesanční i gotické prvky.
