Kyjevská sídliště, vystavěná převážně v období druhé poloviny 20. století, představovala typický model městské výstavby v postsovětském prostoru. Panelové domy, široké bulváry a rozsáhlé obytné komplexy tvořily jádro městské infrastruktury a poskytovaly bydlení statisícům obyvatel.

V důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu byla mnohá z těchto sídlišť poškozena nebo zcela zničena. Civilní infrastruktura, obytné domy a veřejné prostory se staly terčem bojových akcí, což výrazně ovlivnilo životní podmínky místního obyvatelstva a vedlo k rozsáhlému vysídlení.

Dnes tyto oblasti často nesou stopy těžkých zásahů, ať už v podobě rozbombardovaných budov nebo zcela opuštěných čtvrtí. Proces obnovy bude vyžadovat rozsáhlé investice, plánování a čas.

Hlavní sídlištní oblasti Kyjeva:

• Trojščyna (Троєщина)
  Jedno z největších sídlišť Kyjeva na levém břehu Dněpru. Bylo vybudováno převážně v 80. letech. Charakterizují ho vysokopodlažní panelové domy a pravidelná síť ulic. Oblast je známá vysokou hustotou obyvatel a dopravní izolací, která byla částečně zmírněna výstavbou mostů a nových komunikací.
• Oboloň (Оболонь)
  Na severozápadě města, poblíž Dněpru. Výstavba začala v 70. letech. Díky blízkosti k řece se stalo populární i pro volnočasové aktivity. V posledních desetiletích zde vznikly také moderní obytné zóny.
• Charkivské sídliště (Харківський масив)
  Rozsáhlá čtvrť na jihovýchodě města, napojená na hlavní dopravní tah směrem na Charkov. Charakteristické jsou zde typické devítipodlažní bloky a přítomnost několika velkých nákupních a kulturních center.
• Vinogradar (Виноградар)
  Na západě města. Vznikl v 70.–80. letech a dodnes zůstává převážně rezidenční oblastí s velkým podílem zeleně.
• Berezňaky (Березняки)
  Nachází se na levém břehu. Sídliště vzniklo v 60. letech, v době velkého rozmachu panelové výstavby. Je známo uspořádaným uličním plánem a blízkostí k řece Dněpr.
• Lisovyi masyv (Лісовий масив)
  Severovýchodní část Kyjeva, obklopená lesy. Patří k těm sídlištím, která těží z relativního klidu a přírodního prostředí. Byl vystavěn převážně v 70. letech.
• Pozňaky (Позняки)
  Na jihovýchodě. Původně mokřinatá oblast byla urbanizována až koncem 20. století. Novější výstavba zde často navazuje na původní panelovou architekturu.

Struktura a rozvržení

Sídliště byla zpravidla stavěna podle plánovací normy tzv. mikrorajonů – samostatných urbanistických jednotek. Každý mikrorajon měl mít dostupné služby: školu, školku, obchody, zdravotnické zařízení i hromadnou dopravu. V praxi se však často některé prvky realizovaly s prodlevou nebo vůbec.

Panelová výstavba byla ekonomická, ale mnohdy nerespektovala místní urbanistické tradice ani lidské měřítko. Přesto se sídliště stala důležitou součástí života milionů obyvatel města.