Jednoho podmanivého večera se cestující ocitne na nádraží Bohušovice, kde vystupuje z dopravního prostředku do temnoty a stesku. Návštěva tohoto odlehlého nádraží je jako ponoření se do zapomenutého světa, kde ožívá stará industriální architektura, ztracená v čase a historii.
Temnota, která se rozprostírá kolem, vytváří atmosféru záhadného tajemství. Každý krok cestujícího je doprovázen skřípáním starých kolejí a šepotem větru mezi opuštěnými budovami. Industriální prostředí, které na první pohled může působit odpudivě, skrývá v sobě nesmírný historický odkaz, jenž vypráví příběh minulých dob.
Pohled na tuto starou industriální krajinu, zcela odlišnou od moderního světa náctiletých slečinek, vyvolává smíšené pocity. Zdánlivě odpudivá podoba místa je však jen povrchní, neboť každá trhlina v zdivu a každý nádech nostalgické atmosféry nese v sobě bohatou historii.
Stesk, který se v těchto okamžicích vynořuje, má svůj původ v blízkém Terezíně, městě, které si neslo tíhu válečného utrpení. Každý závan větru přináší s sebou zvuky minulosti, což vytváří dojem, že čas na tomto místě zpomalil a každý návštěvník je svědkem dávných událostí.
Tato cesta do Bohušovic není pouze fyzickým přesunem mezi stanicemi, ale cestou časem a emocemi. Večer na nádraží je jako setkání s duší místa, které odhaluje své tajemství pouze těm, kdo jsou ochotni se ponořit do jeho historie a vnímat každý detail této opuštěné, ale živé kulisy.
