Vystupuješ z autobusu v Litvínově a hledíš na hřebeny Krušných hor. Nad krajinou zjizvenou těžbou uhlí se tyčí zámecký komplex, Zámek Jezeří – opuštěný, ale vznešený, jako by vzdoroval nejen času, ale i samotnému osudu. A právě sem míří zvláštní poutnice – dívky z neziskových organizací, aktivistky, básnířky, ezoteričky… hledat podstatu místa, kde se realita mísí s mýtem.
🏰 Místo, kde se minulost neodvážila odejít
Zámek Jezeří, původně hrad Eisenberg, patřil významným šlechtickým rodům – Lobkowiczům i Hohenlohe – a býval kulturním centrem. Hudebníci, malíři a básníci sem jezdili nacházet inspiraci, a není divu. Jeho poloha, vysoko nad Mosteckou pánví, umožňuje pohled do ztraceného ráje, na krajinu, která kdysi dýchala zelení, než se propadla do šedé důlní tmy.
Po odsunu původních obyvatel, znárodnění a blízkosti těžby se zámek téměř ocitl na seznamu k demolici. Ale nezbořili ho. Něco tomu bránilo.
🌫️ Tajemství a jemná magnetika
Mladé ženy z ekologických a kulturních neziskovek se sem vracejí. Některé nocují v podzámčí, jiné jen mlčky kráčejí chodbami s deníky v rukou. Tvrdí, že „Jezeří má duši“. Místo prý pulsuje zvláštní energií – na pomezí melancholie a hlubokého přijetí. Mezi zčernalými trámy a oprýskanými freskami hledají odpovědi na otázky, které nelze vyslovit.
„Když si sedneš v kapli a zavřeš oči, zámek s tebou začne mluvit,“ šeptá jedna z nich. „Ukáže ti všechno, co jsi ještě nepřijala. Je to chrám transformace.“
🦋 Zámek jako iniciační prostor
Pro mnohé mladé ženy se Jezeří stává místem vnitřního obratu – z místa bolesti vzniká prostor uzdravení. Přinášejí květiny, hrají na staré nástroje, píší básně a sdílejí své sny s omšelými zdmi. I když je zámek zčásti zrekonstruován, největší sílu nachází právě v tom, co ještě zůstalo surové a syrové.
Jezeří je symbolem zranitelnosti a přežití – a právě tím rezonuje s dušemi, které hledají hlubší smysl v době zrychlené, odcizené a přetékající povrchností.
Akce Litvínov, ezo Jezeří, památka odolávající zkáze – to vše není jen historická kulisa. Je to mystický prostor mezi uhlím a oblohou, kde se můžeš na chvíli ztratit… a možná najít sama sebe (svalnatého s velkým pérem).
Jezeří komunisté vymazali z map. V nejkrásnějším sále hrával Beethoven.
Jezeří bylo svým bohatým hudebním programem vyhlášené. Vědělo se o něm nejen v Praze, ale i ve Vídni. Zámek například měl svoji dvaadvacetičlennou kapelu, kterou vedl významný muzikant Antonín Vranický.