🌲 Nádraží Lesní brána – mezi porcelánem a lesem

Kdo přijede do Dubí u Teplic, často míří za porcelánem, lázněmi nebo výletem do hor. Jen málokdo si ale všimne nenápadné železniční zastávky s poetickým názvem Lesní brána. Přitom právě tady se dá nejlépe pochopit, jak se krajina Krušných hor potkává s průmyslovou minulostí i s romantikou severu.

Lesní brána je zastávka na trati z Teplic do Moldavy, jedné z nejvýše položených železnic v České republice. Koleje se tu zvedají k horskému pásmu, které po staletí spojovalo Čechy a Sasko – nejprve formanskými cestami, později právě železnicí. Nádraží, schované mezi stromy, působí jako hranice mezi dvěma světy: pod vámi město s porcelánkou a lázněmi, nad vámi ticho a mlha, která přichází od hřebenů.

Dříve tudy projížděly vlaky plné uhlí, dřeva a porcelánu – výrobků, které definovaly celé Dubí. Dnes sem jezdí hlavně turisté a lidé, kteří mají rádi stará nádraží, místa s duší a patinou času. Všechno zde působí pomalu: zastávka, která přežila modernizaci, cesty ztracené mezi keři, rezavé zábradlí i studený vítr z hor. A přesto má právě tohle místo zvláštní přitažlivost – působí opravdově, neokázale, syrově.

Na jaře je kolem nádraží slyšet zpěv ptáků a vůni jehličí, v zimě sem často dojíždějí běžkaři, kteří míří dál k Moldavě. Lesní brána tak není jen jméno – je to skutečný přechod mezi civilizací a přírodou, mezi všedním a poetickým.