Pokud je v Itálii vidět starý cihlový komín, je vysoce pravděpodobné, že se bude jednat o cihelnu. U nás to takovým pravidlem být nemusí. Uvnitř obloukovky, ještě původní vozíky a spoustu dalšího vybavení. V ČR by bylo již 60 x vše vyrabováno a přeměněno v mrzký peníz ze sběrných surovin. Jak už jsem psal, na ČR, zemi rabování, Itálie nemá… Mimochodem, takových cihelen, bylo na území bývalé ČSSR něco kolem 8000. Kolik jich bylo v Itálii, se mi zatím nepodařilo zjistit. Čas je neúprosný – já musím jet dál.
Staré italské cihelny (italsky fornaci di mattoni) představují významný prvek předindustriální i raně průmyslové architektury v severní Itálii, zejména v Pádské nížině, úrodném a hustě osídleném regionu, kde se po staletí vyráběly cihly z kvalitního říčního sedimentu. Oblast kolem Padovy (italsky Padova) patřila k centrům této výroby, odtud také slovní hříčka: cihelna „od slova Padova“, jakožto symbolika spojení místa a materiálu.
🧱 Historie a typologie italských cihelen
Typická cihelna v oblasti Veneto, Emilia-Romagna nebo Lombardie byla jednoduchá, ale technicky velmi funkční stavba – obvykle s klínovou pecí (forno Hoffmann) a rozsáhlým prostorem pro sušení cihel pod otevřeným přístřeškem (essiccatoio). Tyto cihelny používaly hlínu z naplavenin Pádské delty, která se těžila ručně nebo později bagrem, formovala do bloků (mattoni) a sušila na dřevěných roštech. Pálení probíhalo buď dřevem, nebo uhlím – v 20. století postupně zemním plynem.
Na rozdíl od československých cihelen, které byly od 50. let znárodněné a centralizované, italské cihelny často zůstávaly rodinnými podniky, a to až do 70. let. Každá vesnice měla svou vlastní „fornaci“, často s výrobou okolo 250 000–400 000 cihel ročně.
📊 Srovnání produkce: Itálie vs. ČSSR (1970–1980)
| Parametr | Itálie (Pádská nížina) | ČSSR (celkově) |
|---|---|---|
| Průměrná produkce jedné cihelny | 300 000–500 000 cihel/rok | 1–5 milionů cihel/rok |
| Dominantní typ pece | Pec Hoffmann, později rotační | Elektrické, pásové |
| Surovina | Hlína z Pádské nížiny | Moravské hlíny, jíly z Mostu |
| Organizace výroby | Rodinné cihelny, družstva | Státní podniky (např. Keramika) |
| Ruční práce vs. automatizace | 60–70 % ruční práce | 30–40 %, postupná mechanizace |
🏚️ Pozůstatky a současnost
Dnes většina těchto fornaci již zanikla nebo chátrá. Některé byly přeměněny na umělecká centra nebo sklady, jiné zůstaly ve stavu zřícenin, jejich vysoké komíny (italsky ciminiere) však stále ční nad vinicemi a obilnými poli jako svědkové industriální minulosti. Oproti tomu v České republice byly staré cihelny často zbourány nebo přestavěny bez památkové ochrany, což poukazuje na rozdílný přístup k industriálnímu dědictví.
