Břvany u Lenešic – krajina, kde se ticho mísí s minulostí. Dnes už jen pole, torza budov a stíny dávných komínů připomínají, že tu kdysi stávala cihelna a cukrovar – symboly práce, průmyslu a české houževnatosti. Právě zde se po válce i po znárodnění odehrály malé i velké příběhy destrukce: továrny, které živily celé rodiny, se staly obětí ideologických čistek, závisti a pomsty vůči těm, kdo něco vybudovali.
Dnes je to místo zvláštního napětí – zmar a zarostlé ruiny vyprávějí o ztracené éře českého průmyslového sebevědomí. Břvanská cihelna i lenešický cukrovar zůstávají tichými svědky toho, jak se po roce 1948 i později ničila vlastní síla a podnikavost, aby nezůstalo nic, co by připomínalo „bohaté“. A přece právě tu, v popelu zbytků, se dá najít zvláštní druh poezie – surová krása českého vzdoru, který nezmizel, jen se stáhl do země, do paměti, do hlíny.
Napsat komentář