Foceno na konci listopadu 2019.

Nostalgie Sudet: Mimon a jeho zapomenuté příběhy

Na konci listopadu 2019, kdy se podzimní mlhy začaly pomalu stahovat nad město Mimon a okolní kopce, se člověk nemůže ubránit pocitu zvláštní nostalgie. Tento kout Sudet, často opomíjený na mapách velkých turistických destinací, skrývá hluboké stopy historie a příběhy lidí, kteří zde žili, pracovali a milovali svou zemi.

Mimon není jen obyčejné město. Je to místo, kde se prolínají osudy Čechů, Němců a dalších národností, kde každá ulice, každý starý dům šeptá vzpomínky na dobu, kdy zdejší lidé sdíleli radosti i těžkosti společného života. Město leží na hranici, na křižovatce kultur, což mu dodává zvláštní atmosféru, plnou melancholie, ale i naděje.

Při pohledu na staré fotografie, zachycující industriální komíny dýmající nad městem, si lze představit ruch továren, které dříve živily místní obyvatele. Tyto komíny, dnes většinou tiché a opuštěné, jsou jako pamětníci minulých časů – symboly pracovitosti, ale i proměn, které po válce a poválečném odsunu Němců změnily tvář regionu.

V mlze listopadových rán se Mimon zdá být místem, kde čas plyne jinak – kde se minulost nevytrácí, ale zůstává živá v každém kroku, v každém kameni dláždění. Připomíná, že Sudety nejsou jen geografickou oblastí, ale duší lidí, jejichž kořeny sahají hluboko do historie střední Evropy.

Pro ty, kdo zde vyrůstali nebo tu žili, představuje Mimon nejen město, ale symbol domova, který možná už neexistuje takový, jaký býval. Nostalgie po Sudetech je proto i nostalgií po ztraceném světě, po časech, kdy bylo všechno jiné – a přesto stále blízké.

Předválečná statistika Mimoně a okolí

Před druhou světovou válkou byl Mimon a jeho okolí součástí Sudet – oblasti s významnou německou menšinou, která tvořila přibližně 70–80 % obyvatelstva. Podle sčítání lidu z roku 1930 žilo v Mimoně přibližně 7 000 obyvatel, z toho zhruba 75 % bylo německé národnosti, zatímco Češi tvořili kolem 20 % a další národnosti zbytek. Město bylo významným průmyslovým centrem, především v textilním a strojírenském průmyslu, a zároveň důležitým dopravním uzlem.

V širším okolí byly vesnice a městečka podobně etnicky rozmanité, s převahou německého obyvatelstva, které žilo na těchto územích po několik století. Sudety byly známé svým rozvinutým průmyslem, zemědělstvím a bohatou kulturní tradicí, která však byla po válce zásadně změněna poválečnými událostmi a odsuny německého obyvatelstva.

Předválečná průmyslová statistika Mimoně a okolí

Před druhou světovou válkou byl Mimon významným průmyslovým centrem v severních Čechách, zejména díky rozvoji textilního, strojírenského a potravinářského průmyslu. Průmyslová aktivita v regionu byla úzce spjata s etnickou strukturou obyvatelstva, kde převažovalo německé podnikatelské a dělnické prostředí.

• Textilní průmysl: Mimon byl známý především výrobou látek a oděvů. V roce 1938 zde fungovalo přes 15 textilních podniků, zaměstnávajících kolem 3 000 dělníků. Textilní produkce tvořila cca 60 % průmyslové výroby města.
• Strojírenství a kovovýroba: Vedle textilu byl důležitý i strojírenský průmysl. V několika menších továrnách a dílnách bylo zaměstnáno přibližně 700 pracovníků, kteří vyráběli strojní součásti, nářadí a zemědělské stroje.
• Potravinářský průmysl: Region měl také rozvinutý potravinářský sektor – především mlékárny, pekárny a lihovary, které zaměstnávaly dalších cca 400 osob.
• Celkový počet průmyslových zaměstnanců: Zhruba 4 200 lidí pracovalo v průmyslových odvětvích Mimoně a jeho bezprostředního okolí, což představovalo asi 60 % pracovně aktivního obyvatelstva města.
• Infrastruktura: Mimon byl dobře propojen železniční sítí, což usnadňovalo přepravu výrobků do Prahy (cca 90 km) a do dalších průmyslových center v Německu (Niemes).

Tyto statistiky ukazují, že Mimon byl před válkou živým průmyslovým uzlem, jehož odkaz je stále patrný v podobě historických budov, továren a technických památek, které dnes vyvolávají pocit nostalgie po ztracených Sudetech.