Detailní zachycení komína v konvertovaném marxistickém sídle benátské univerzity. Komín se nachází na místě hlavního ostrova s výhledem na ostrov Giudecca.

Za fasádou paláců skrývá se tovární srdce laguny

Když se řekne Benátky, většině z nás se okamžitě vybaví malebné kanály, gondoly, svatý Marek, Palazzo Ducale a turistický ruch, který zaplavuje město den co den. Jenže Benátky nejsou pouze muzeem pod širým nebem – byly (a stále částečně jsou) také významným průmyslovým centrem s fascinující, avšak často přehlíženou minulostí. Tento méně známý industriální rozměr města se soustředil především na ostrov Marghera – industriálního sourozence romantických Benátek.

Porto Marghera: těžká váha laguny

Na západním okraji laguny, nedaleko Mestre, leží Porto Marghera – přístav a průmyslový komplex, který vznikl v roce 1917 jako odpověď na potřebu moderní infrastruktury, kterou starobylé benátské centrum nebylo schopno nabídnout. Marghera byla vybudována na moři, z ničeho, doslova na bahně a písku, a stala se symbolem novodobé síly Itálie. Zde se tavila ocel, rafinovala ropa, vyráběly chemikálie a součástky pro lodě i letadla. Porto Marghera přitahovalo dělníky z celého severu Itálie a zásadně změnilo sociální a hospodářskou strukturu oblasti.

Ve 20. století se Benátky staly paradoxem: zatímco historické jádro stagnovalo a stávalo se kulisou pro turisty, v Marghere pulzoval život – průmyslový, hutnický, energický a hlučný.

Loděnice a mechanické zázraky

Dalším méně známým světem jsou loděnice na ostrově Giudecca a v oblasti Sacca Fisola, kde se po celé 20. století stavěly lodě pro obchodní flotilu i vojenské námořnictvo. Benátky měly vlastní mechanické dílny, montovaly dieselové motory a opravovaly námořní plavidla. Místní dělníci byli hrdí na to, že udržují benátskou loďařskou tradici živou – avšak tentokrát už ne s vesly a plachtami, ale se svářečkami, ocelí a hydraulikou.

Chemická minulost a ekologická přítomnost

Poválečné dekády přinesly do oblasti Porto Marghera rozmach chemického průmyslu, avšak za cenu ekologických škod. Dnes jsou některé závody uzavřené, jiné přeměněné na čisté technologie. Tovární komíny zůstávají jako němí svědci industriální éry, která dala práci tisícům lidí, ale zanechala v laguně i těžké kovy, PCB a stopy ropy. Právě kontrast mezi krásou laguny a temnou minulostí průmyslu činí tuto oblast tak výjimečnou.

Industriální turistika?

V posledních letech se začínají objevovat snahy o revitalizaci průmyslového dědictví. Staré sklady a haly se mění v kulturní prostory, umělecké ateliéry nebo startup centra. Přesto má Marghera daleko k místům jako berlínský RAW Gelände nebo londýnské Docklands. Turista sem nezabloudí – zatím. Ale právě proto je ideální dobou navštívit toto „zakázané město v Benátkách“, dokud má svou syrovost a autenticitu.