10. října 1941 se konala v Praze porada, na které představil Reinhard Heydrich svou koncepci „ghettoizace“ na českém území. Původní představa o rychlém „očištění protektorátu“ od obyvatel židovského původu byla nesplnitelná a tak jí nahradilo řešení v podobě ghetta. Terezínské ghetto následně oficiálně vzniklo na základě memoranda židovské náboženské obce pod názvem Ghettoizace Židů v protektorátě Čechy a Morava, které bylo již jen plněním rozhodnutí německých okupačních orgánů.

Nacisté v Terezíně

Nacistická Zentralstelle fur Jüdische Auswanderung zapojila do příprav na území pro izolaci Židů Židovskou náboženskou obec v Praze. Umístění ghetta v Terezíně nemělo stejnou logiku jako vznik ghett na území Polska, protože zde před válkou Židé nežili. Postupně byly zavrženy myšlenky na výstavbu barákového tábora a vytvoření ghett na předměstích Prahy a Brna a Židovská náboženská obec dostala úkol vytipovat města, která by mohla posloužit k tomuto účelu. Ačkoliv byly představy vedení české židovské komunity jiné, padla volba na Terezín.

Historické spojení do Terezína

Terezín ležel nedaleko železnice spojující Prahu a Drážďany, obepínaly ho mohutné pevnostní valy a nebylo zde nutné stavět složité systémy ostnatých drátů. Do karet hrála i v té době již existující policejní věznice gestapa v Malé pevnosti se silnou vojenskou posádkou. Existence samotného terezínského ghetta se pak datuje k 24. listopadu 1941, kdy do Terezína přijel první židovský transport.