Hlavní sezona karavaningu začíná (dle dostupných dat různých půjčoven karavanů) právě 1. července a v prudké až divoké road-show trvá přibližně dvě neděle, tedy do půlky července.
Adrenalinový trip
Poté nastává vystřízlivění z té nejvíce nebezpečné euforie, připomínající opojení návykovými látkami či náhle vzniklým psychotickým stavem, až do konce prázdnin.
15. červenec až konec srpna můžeme tedy nazvat obdobím vyrelaxovaných karavanistů.
Je to kasta, je to komunita, cítící sounáležitost
Mimochodem věděli jste, že karavanisti se za volantem vzájemně zdraví? podobně jako řidiči autobusu? Platí to ale jenom pro některý druh karavanystů a to zejména pro:
- české řidiče ve starších vozech – srdcaři
Čeští srdcaři totiž mají starší karavan, nemají tolik peněz na nákup nového vozu a svůj bydlík si hýčkají, žijou tou ideou nezávislosti anebo zkrátka pocitem, že to dokázali, že tu obytku mají a mohli vyrazit na cesty už o pár let dříve, než většina nadšenců, kteří se nechali ztrhnout zejména boomem nastalým v Čechách cca někdy kolem roku 2020.
Mohou to být také chlapíci, co mají pod čepicí a co vědí, že staré vozy, třeba ty držáky různých značek co se vyráběli např. mezi léty 1987 – 1996 jsou prostě to nejlepší, co automobilový průmysl XX. stolení mohl vyprodukovat. Totiž vozy se schopností najet stovky tisíc – až několik málo milionů kilometrů s jedném motorem.
🚗🚙💓💸💰🚐🏡🛣️👨👩👧👦🌟🛤️🚚🧡🔧🛠️🚀📅🛢️🚗💯📈🛵🏭🌇🌄🚀🛵💨💨🌠👨🔧🚗🚙🔝🏆🌠👴💨🏁🚀🛣️🚐🚗🚙🛣️📅🏢🚐🧳🚐🏠🌟💼
Pravidlo pozdravu na cestách s úsměvem
Čeští řidiči v novějších vozech, jsou z velké části lidi z půjčoven a ty pravidlo pozdravu na cestách neznají. Neplatí to například také pro Němce – tam je karavan běžná konzumní a dekády zaběhnutá věc, (kdežto u nás, relativně nová). Potkáte-li ale karavanistu ve starém Fordu Rimoru – toho starého bodrého chlapíka ve věku kolem 60 let, tak si buďte jisti, že vám zamává a usměje se. Oni to prostě objevili teprve v posledních letech a je to pro ně zkrátka něco, jako BÝT NĚCO SPECIÁLNÍHO, v dobrém slova smyslu.
Nyní ten způsob života objevíte vy
Jak se dá obytný auto pořídit
Já osobně jsem pořídil svůj Rimor na sklonku roku 2013, zakoupeno v obyčejeném autobazaru, u klasického bazaristy – vykuka, jako tomu bylo onehdá v tom parodujícím seriálu s Čtvrtníčkem, který českého autobazaristu hrál – tehdy tedy v autobazaru v Jablonci nad Nisou, kde stál jediný obytný vůz mezi mnoha osobními auty.
Rok výroby 92, uvedeno do provozu v roce 1993 a slovy mého tehdejšího kamaráda, který pro auto jel „je to výborný vůz !„. Ta obytka byla opravdu ve velmi dobrém technickém stavu, což potvrdil i můj dvorní automechanik, pan Mála – který mimochodem umí to auto opravit po telefonu a o kterém budu ještě hovořit !!
Kolik obytné auto stojí a stálo
Cena mého vozu byla v tom roce 2013 – 110.000 Kč. Usmlouval jsem tenkrát na 106.500 Kč. Ihned vyměněny pro sychr rozvody a v březnu 2014 se už jelo na cestu. Ty cesty trvaly intenzivně 6 let a byly velmi dlouhé, někdy měsíce a jednou i více jak rok ! ZDE NALEZNETE SEZNÁMEK, co jsem na obytném autě za těch skoro 10 let měnil a opravoval. Nutno podotknout, že se jednalo opravdu o životní styl na pokraji život ohrožujícího extrému na Ukrajině, v Albánii, celém Balkáně…
Co na to kamarádky
Nedávno se mě vlastně ptala moje kamarádka, „Jakto, že je možné že si cestoval pořád sám !? Já to nechápu, nerozumím tomu. Nejde mi to do hlavy. Neumím si to představit. To ti jako nikdo nechyběl?“ Možné to je, musí vás k tomu přimět silná touha, silnější, než zůstat doma na rodné hroudě a žít každodenní život. Psychologicky musíte být nastaven trošku jako samotář, introvert, adrenalinový závislák (a kterou formu toho adrenalinu na cestách hledáte, může být už předmětem vašeho tajemství, které nezmíníte ani vlastní manželce 😀 … dozví se to zřejmě jen ty cizí (manželky)… co vy jste zač…). Takže jednoduše nějaký tzv. člověk se schizoidní poruchou osobnosti – mimochodem, to je psychiatrické pojmenování druhu osobnosti, ne diagnosa – naštěstí 😀
Jak kdysi říkával můje otec Ital
Italové jsou dominátoři co do počtu vlastněných obytek
Ano, měl jsem otce Itala a ten byl také cestovatelem a říkával „ci vuole carattere forte“ – na to musí být člověk silná osobnost, jako „byl“ v tomto smyslu i on. Kdy by jinak mohl odjet na sklonku 70. let do San Salvadoru, strávit ve Střední Americe dlouhých 7 let a být navrácen do Itálie až se zuřící občanskou válku právě ve zmíněném malém státečku?
Však si také tento Ital z mladické nerozvážnosti nechal vytetovat na paži ten hrdinský drsňácký nápis – Gombattere senza paura e senza speranza….
TROŠKU JSME ODBOČILI VRAŤME SE TEDY K OBYTNÉMU AUTU
Auto obytka, karavánek, bydlík, karavan, obytný vůz – to jsou všechno synonyma. Já osobně, byť trošku duší writer (a hlavně cestovatel v obytňáku), i když občas s hrubkami, patřím k přiležitostnám przničům jazyka českého – a nejlepší výraz pro to je pro mě prostě karavan – nejvíce mu rozumí mí přátelé a rodina, protože ti vědí, že vlastním obytku a vědí o čem mluvím. Mě to slovo prostě nějak jde nejlépe přes rty. Z nějakého důvodu mám ten název prostě zažitý a líbí se mi. Ostatně i média vlastně dnes píší strašné hovadiny, poslední rok-dva se vyrojily stovky článků s touto problematikou, které nabízejí nový „obytňák“ za pár korun a ve skutečnosti se pak jedná o otevřené 4. dveře dodávky s výkloplným provizorním kuchyňský koutem anebo vozíček za auto, do kterého si provizorně lehnete a vyspíte se.
Jak se v karavanu bydlí
V karavanu / obytném autě se bydlí tak, že ve skuečnosti tam musíte mít možnost tam třeba pár dnů či týdnů přežít a tedy bydlet (a to třeba i v zimě, jako se to přihodilo vlivem chtěných okolností i mě) a to včetně možnosti využívat záchodu a spchy. Pak je to bydlení, jinak to prostě bez těchto věcí není nic ale jednalo by se jen o sezonní záležitost, jako u těch přívěsných vozíků, které jsem na začátku zmínil. A přívěsný vozík na přespání doma uděláte velice snadno prakticky z běžného vozíku.
Ono „někdy bydlet“ v centru města otevřít páté dveře někde v listopadu v Teplicích a začít se tam venku na ulici sprchovat provizorní venkovní sprchou, to fakt není bydlení. O topení ani nemluvě. Moje obytka má topení 2, a to původní plynové TRUMATIC a nově instalované nezávislé naftové.
Vykopla vás z bytu přítelkyně? – nezoufejte, řešení je
Nejsem to jenom já, kdo v mém okolí takhle bydlí. Nedávno jsem potkal kolegu s obytkou, jistého Pavla z Ústí nad Labem a ten si povzdechnul slovy „přišel jsem domů a doma byl jiný pán – jediná možnost byla tam chodit na střídačku s jiným pánem, tak jsem koupil obytné auto a teď v něm bydlím“ Pavel koupil Renault Dethleffs – rok výroby 1986 za 150 tisíc. Ten Renault, je tedy ještě o celých 7 let starší, než můj Rimor a šlape na výbornou… výbava Pavlova Renaulta je neporovnatelně lepší než tam moje a v obytné nástavbě mu funguje úplně vše, od ledničky, až po klimatizaci fungující na principu obýhající vody z rezervní nádrže na vodu – ta třeba u Rimoru bývá 100 litrů a na čistou vodu taktéž.
Opravy toho starého mohykána
Jo, teď k těm opravám. Je to situace specifická ale na druhou stranu se to podobá opravám osobních aut. Nemám na mysli v současné době fungování obytné části, ale čistě mechanické a motorové věci na autě – na Fordu Rimor, tedy to, co je stejné jako u normální dodávky ale pohání to v tomto případě bydlík. Samozřejmě principiálně je jedno, jestli se jedná o Fiat, Peugeot, Mercedes či jinou značku. Já jen chci učinit pár náznaků, co vše se může udát.
Uvrtat se do bydlíku
Slýchával jsem názory, zejména od kamaráda, co mě do bydlíku vlastně tenkrát „uvrtal“ že ty auta najedou 2 milony – měl na mysli staré Forďácké motory bez turba, tedy vlastně devadesátky, zlatý devádesátkový roky prostě…
Jak jsem opravoval obytné auto já
V podstatě v kavavanovém vesmíru existují 2 cesty jak obytné vozy opravovat:
Buď máte k dispozici šéfa všech šéfů, toho bodrého a poctivého pana Málu, jako jsem měl k dispozici já, který umí opravit obytné auto i po telefonu, tak, že mu zavoláte / popíšete problém / pošlete fotku a on vám řekne, co s autem je… protože to auto zná a pracoval na něm a doma má podobné a je to pro něj to auto hobby. A navíc, není taková povaha, že z vás tahá peníze za nic a máte s ním již např. 20 letou spolupráci, jako se to přihodilo mě…
anebo…
ho, prostě – takového dobrého, bodrého pana Málu nemáte a musíte si poradit sami. U značkových servisů, kam asi dáte svůj nový či zánovní bydlík, toto řešit nemusíte a má to svoji cenu ale co pak, v takové případě, když vlasníte takový jednoduchý ale letitý stroj? Stroj, který má na krku více jak 3 křížky?
V takovém případě bude lepší, když se vám s autem nic nestane, ale nic netrvá věčně – věčným smolařům, pak doporučuji těm autům také trošku rozumět – rozumět všeobecně vůbec nějakým autům. Je dobré si také občas (pokud zrovna nemáte urgentní závadu) vyslechnout názor více mechaniků (jako to je s doktory – to jsou také tací mechanici) a pak si pečlivě vybrat.
Vzít za bernou minci, nejlogičtější možnost. Nedat na přepjaté namachrované řeči, že neví a že není jasné, kolik daná oprava bude stát… oni neví, a neví… a pak také ty špinavé dílny těch vesnických hardníků – na ty taky pozor, na špinavé dílny vesnických nepoctivých hardníků bez výučního listu a se špatným vysvědčením ze zvlášní školy, jako se to podařilo jednomu např. z pevnostního městečka v okrese Litoměřickém 😀
